Autorzy
Opracowali (indika 2024):
(tłumaczenie, analiza gramatyczna i syntaktyczna, objaśnienia)
Andrzej Babkiewicz
(zamieszczenie tłumaczeń)
Krzysztof Hołubicki
भागवतपुराण
Bhāgavata-purāṇa
Purana Bhagawata
Księga 1 (prathama-skandha)
Rozdział 1.13 (rayodaśo ‘dhyāya)
Słowa Narady (śrī-nārada-vākya)
Streszczenie rozdziału:
1-3
सूत उवाच
विदुरस्तीर्थयात्रायां मैत्रेयादात्मनो गतिम् ।
ज्ञात्वागाद्धास्तिनपुरं तयावाप्तविवित्सितः ॥१॥
sūta uvāca
viduras tīrtha-yātrāyāṃ
maitreyād ātmano gatim |
jñātvāgād dhāstinapuraṃ
tayāvāpta-vivitsitaḥ ||1.13.1||
यावतः कृतवान् प्रश्नान् क्षत्ता कौषारवाग्रतः ।
जातैकभक्तिर्गोविन्दे तेभ्यश्चोपरराम ह ॥२॥
yāvataḥ kṛtavān praśnān
kṣattā kauṣāravāgrataḥ |
jātaika-bhaktir govinde
tebhyaś copararāma ha ||1.13.2||
तं बन्धुमागतं दृष्ट्वा धर्मपुत्रः सहानुजः ।
धृतराष्ट्रो युयुत्सुश्च सूतः शारद्वतः पृथा ॥३॥
taṃ bandhum āgataṃ dṛṣṭvā
dharma-putraḥ sahānujaḥ |
dhṛtarāṣṭro yuyutsuś ca
sūtaḥ śāradvataḥ pṛthā ||1.13.3||
गान्धारी द्रौपदी ब्रह्मन् सुभद्रा चोत्तरा कृपी ।
अन्याश्च जामयः पाण्डोर्ज्ञातयः ससुताः स्त्रियः ॥४॥
gāndhārī draupadī brahman
subhadrā cottarā kṛpī |
anyāś ca jāmayaḥ pāṇḍor
jñātayaḥ sasutāḥ striyaḥ ||1.13.4||
प्रत्युज्जग्मुः प्रहर्षेण प्राणं तन्व इवागतम् ।
अभिसङ्गम्य विधिवत्परिष्वङ्गाभिवादनैः ॥५॥
pratyujjagmuḥ praharṣeṇa
prāṇaṃ tanva ivāgatam |
abhisaṅgamya vidhivat
pariṣvaṅgābhivādanaiḥ ||1.13.5||
मुमुचुः प्रेमबाष्पौघं विरहौत्कण्ठ्यकातराः ।
राजा तमर्हयाञ्चक्रे कृतासनपरिग्रहम् ॥६॥
mumucuḥ prema-bāṣpaughaṃ
virahautkaṇṭhya-kātarāḥ |
rājā tam arhayāṃcakre
kṛtāsana-parigraham ||1.13.6||
तं भुक्तवन्तं विश्रान्तमासीनं सुखमासने ।
प्रश्रयावनतो राजा प्राह तेषां च शृण्वताम् ॥७॥
taṃ bhuktavantaṃ viśrāntam
āsīnaṃ sukham āsane |
praśrayāvanato rājā
prāha teṣāṃ ca śṛṇvatām ||1.13.7||
युधिष्ठिर उवाच
अपि स्मरथ नो युष्मत्पक्षच्छायासमेधितान् ।
विपद्गणाद्विषाग्न्यादेर्मोचिता यत्समातृकाः ॥८॥
yudhiṣṭhira uvāca
api smaratha no yuṣmat-
-pakṣa-cchāyā-samedhitān |
vipad-gaṇād viṣāgny-āder
mocitā yat samātṛkāḥ ||1.13.8||
कया वृत्त्या वर्तितं वश्चरद्भिः क्षितिमण्डलम् ।
तीर्थानि क्षेत्रमुख्यानि सेवितानीह भूतले ॥९॥
kayā vṛttyā vartitaṃ vaś
caradbhiḥ kṣiti-maṇḍalam |
tīrthāni kṣetra-mukhyāni
sevitānīha bhūtale ||1.13.9||
भवद्विधा भागवतास्तीर्थभूताः स्वयं विभो ।
तीर्थीकुर्वन्ति तीर्थानि स्वान्तःस्थेन गदाभृता ॥१०॥
bhavad-vidhā bhāgavatās
tīrtha-bhūtāḥ svayaṃ vibho |
tīrthī-kurvanti tīrthāni
svāntaḥ-sthena gadā-bhṛtā ||1.13.10||
अपि नः सुहृदस्तात बान्धवाः कृष्णदेवताः ।
दृष्टाः श्रुता वा यदवः स्वपुर्यां सुखमासते ॥११॥
api naḥ suhṛdas tāta
bāndhavāḥ kṛṣṇa-devatāḥ |
dṛṣṭāḥ śrutā vā yadavaḥ
sva-puryāṃ sukham āsate ||1.13.11||
इत्युक्तो धर्मराजेन सर्वं तत्समवर्णयत् ।
यथानुभूतं क्रमशो विना यदुकुलक्षयम् ॥१२॥
ity ukto dharma-rājena
sarvaṃ tat samavarṇayat |
yathānubhūtaṃ kramaśo
vinā yadu-kula-kṣayam ||1.13.12||
नन्वप्रियं दुर्विषहं नृणां स्वयमुपस्थितम् ।
नावेदयत्सकरुणो दुःखितान् द्रष्टुमक्षमः ॥१३॥
nanv apriyaṃ durviṣahaṃ
nṛṇāṃ svayam upasthitam |
nāvedayat sakaruṇo
duḥkhitān draṣṭum akṣamaḥ ||1.13.13||
कञ्चित्कालमथावात्सीत्सत्कृतो देववत्सुखम् ।
भ्रातुर्ज्येष्ठस्य श्रेयस्कृत्सर्वेषां प्रीतिमावहन् ॥१४॥
kañcit kālam athāvātsīt
satkṛto devavat svakaiḥ |
bhrātur jyeṣṭhasya śreyas-kṛt
sarveṣāṃ śrītim āvahan ||1.13.14||
अबिभ्रदर्यमा दण्डं यथावदघकारिषु ।
यावद्दधार शूद्रत्वं शापाद्वर्षशतं यमः ॥१५॥
abibhrad aryamā daṇḍaṃ
yathāvad agha-kāriṣu |
yāvad dadhāra śūdratvaṃ
śāpād varṣa-śataṃ yamaḥ ||1.13.15||
युधिष्ठिरो लब्धराज्यो दृष्ट्वा पौत्रं कुलन्धरम् ।
भ्रातृभिर्लोकपालाभैर्मुमुदे परया श्रिया ॥१६॥
yudhiṣṭhiro labdha-rājyo
dṛṣṭvā pautraṃ kulandharam |
bhrātṛbhir loka-pālābhair
mumude parayā śriyā ||1.13.16||
एवं गृहेषु सक्तानां प्रमत्तानां तदीहया ।
अत्यक्रामदविज्ञातः कालः परमदुस्तरः ॥१७॥
evaṃ gṛheṣu saktānāṃ
pramattānāṃ tad-īhayā |
atyakrāmad avijñātaḥ
kālaḥ parama-dustaraḥ ||1.13.17||
विदुरस्तदभिप्रेत्य धृतराष्ट्रमभाषत ।
राजन् निर्गम्यतां शीघ्रं पश्येदं भयमागतम् ॥१८॥
viduras tad abhipretya
dhṛtarāṣṭram abhāṣata |
rājan nirgamyatāṃ śīghraṃ
paśyedaṃ bhayam āgatam ||1.13.18||
प्रतिक्रिया न यस्येह कुतश्चित्कर्हिचित्प्रभो ।
स एव भगवान् कालः सर्वेषां नः समागतः ॥१९॥
pratikriyā na yasyeha
kutaścit karhicit prabho |
sa eṣa bhagavān kālaḥ
sarveṣāṃ naḥ samāgataḥ ||1.13.19||
येन चैवाभिपन्नोऽयं प्राणैः प्रियतमैरपि ।
जनः सद्यो वियुज्येत किमुतान्यैर्धनादिभिः ॥२०॥
yena caivābhipanno ’yaṃ
prāṇaiḥ priyatamair api |
janaḥ sadyo viyujyeta
kim utānyair dhanādibhiḥ ||1.13.20||
पितृभ्रातृसुहृत्पुत्रा हतास्ते विगतं वयः ।
आत्मा च जरया ग्रस्तः परगेहमुपाससे ॥२१॥
pitṛ-bhrātṛ-suhṛt-putrā
hatās te vigataṃ vayaḥ |
ātmā ca jarayā grastaḥ
para-geham upāsase ||1.13.21||
अन्धः पुरैव बधिरो मन्दप्रज्ञश्च साम्प्रतम् ।
विशीर्णदन्तो मन्दाग्निः सरागः कफमुद्वहन् ॥२२॥
andhaḥ puraiva vadhiro
manda-prajñāś ca sāmpratam |
viśīrṇa-danto mandāgniḥ
sarāgaḥ kapham udvahan ||1.13.22||
अहो महीयसी जन्तोर्जीविताशा यथा भवान् ।
भीमापवर्जितं पिण्डमादत्ते गृहपालवत् ॥२३॥
aho mahīyasī jantor
jīvitāśā yathā bhavān |
bhīmāpavarjitaṃ piṇḍam
ādatte gṛha-pālavat ||1.13.23||
अग्निर्निसृष्टो दत्तश्च गरो दाराश्च दूषिताः ।
हृतं क्षेत्रं धनं येषां तद्दत्तैरसुभिः कियत् ॥२४॥
agnir nisṛṣṭo dattaś ca
garo dārāś ca dūṣitāḥ |
hṛtaṃ kṣetraṃ dhanaṃ yeṣāṃ
tad-dattair asubhiḥ kiyat ||1.13.24||
तस्यापि तव देहोऽयं कृपणस्य जिजीविषोः ।
परैत्यनिच्छतो जीर्णो जरया वाससी इव ॥२५॥
tasyāpi tava deho 'yaṃ
kṛpaṇasya jijīviṣoḥ |
paraity anicchato jīrṇo
jarayā vāsasī iva ||1.13.25||
गतस्वार्थमिमं देहं विरक्तो मुक्तबन्धनः ।
अविज्ञातगतिर्जह्यात्स वै धीर उदाहृतः ॥२६॥
gata-svārtham imaṃ dehaṃ
virakto mukta-bandhanaḥ |
avijñāta-gatir jahyāt
sa vai dhīra udāhṛtaḥ ||1.13.26||
यः स्वकात्परतो वेह जातनिर्वेद आत्मवान् ।
हृदि कृत्वा हरिं गेहात्प्रव्रजेत्स नरोत्तमः ॥२७॥
yaḥ svakāt parato veha
jāta-nirveda ātmavān |
hṛdi kṛtvā hariṃ gehāt
pravrajet sa narottamaḥ ||1.13.27||
अथोदीचीं दिशं यातु स्वैरज्ञातगतिर्भवान् ।
इतोऽर्वाक् प्रायशः कालः पुंसां गुणविकर्षणः ॥२८॥
athodīcīṃ diśaṃ yātu
svair ajñāta-gatir bhavān |
ito 'rvāk prāyaśaḥ kālaḥ
puṃsāṃ guṇa-vikarṣaṇaḥ ||1.13.28||
एवं राजा विदुरेणानुजेन
प्रज्ञाचक्षुर्बोधित आजमीढः ।
छित्त्वा स्वेषु स्नेहपाशान् द्रढिम्नो
निश्चक्राम भ्रातृसन्दर्शिताध्वा ॥२९॥
evaṃ rājā vidureṇānujena
prajñā-cakṣur bodhita ājamīḍhaḥ |
chittvā sveṣu sneha-pāśān draḍhimno
niścakrāma bhrātṛ-sandarśitādhvā ||1.13.29||
पतिं प्रयान्तं सुबलस्य पुत्री
पतिव्रता चानुजगाम साध्वी ।
हिमालयं न्यस्तदण्डप्रहर्षं
मनस्विनामिव सत्सम्प्रहारः ॥३०॥
patiṃ prayāntaṃ subalasya putrī
pati-vratā cānujagāma sādhvī |
himālayaṃ nyasta-daṇḍa-praharṣaṃ
manasvinām iva sat samprahāraḥ ||1.13.30||
अजातशत्रुः कृतमैत्रो हुताग्नि-
र्विप्रान्नत्वा तिलगोभूमिरुक्मैः ।
गृहं प्रविष्टो गुरुवन्दनाय
न चापश्यत्पितरौ सौबलीं च ॥३१॥
ajāta-śatruḥ kṛta-maitro hutāgnir
viprān natvā tila-go-bhūmi-rukmaiḥ |
gṛhaṃ praviṣṭo guru-vandanāya
na cāpaśyat pitarau saubalīṃ ca ||1.13.31||
तत्र सञ्जयमासीनं पप्रच्छोद्विग्नमानसः ।
गावल्गणे क्व नस्तातो वृद्धो हीनश्च नेत्रयोः ।
अम्बा च हतपुत्राऽऽर्ता पितृव्यः क्व गतः सुहृत् ॥३२॥
tatra sañjayam āsīnaṃ
papracchodvigna-mānasaḥ |
gāvalgaṇe kva nas tāto
vṛddho hīnaś ca netrayoḥ |
ambā ca hata-putrārtā
pitṛvyaḥ kva gataḥ suhṛt ||1.13.32||
अपि मय्यकृतप्रज्ञे हतबन्धुः स भार्यया ।
आशंसमानः शमलं गङ्गायां दुःखितोपतत् ॥३३॥
api mayy akṛta-prajñe
hata-bandhuḥ sa bhāryayā |
āśaṃsamānaḥ śamalaṃ
gaṅgāyāṃ duḥkhito 'patat ||1.13.33||
पितर्युपरते पाण्डौ सर्वान् नः सुहृदः शिशून् ।
अरक्षतां व्यसनतः पितृव्यौ क्व गतावितः ॥३४॥
pitary uparate pāṇḍau
sarvān naḥ suhṛdaḥ śiśūn |
arakṣatāṃ vyasanataḥ
pitṛvyau kva gatāv itaḥ ||1.13.34||
सूत उवाच
कृपया स्नेहवैक्लव्यात्सूतो विरहकर्शितः ।
आत्मेश्वरमचक्षाणो न प्रत्याहातिपीडितः ॥३५॥
sūta uvāca
kṛpayā sneha-vaiklavyāt
sūto viraha-karśitaḥ |
ātmeśvaram acakṣāṇo
na pratyāhātipīḍitaḥ ||1.13.35||
विमृज्याश्रूणि पाणिभ्यां विष्टभ्यात्मानमात्मना ।
अजातशत्रुं प्रत्यूचे प्रभोः पादावनुस्मरन् ॥३६॥
vimṛjyāśrūṇi pāṇibhyāṃ
viṣṭabhyātmānam ātmanā |
ajāta-śatruṃ pratyūce
prabhoḥ pādāv anusmaran ||1.13.36||
सञ्जय उवाच
नाहं वेद व्यवसितं पित्रोर्वः कुलनन्दन ।
गान्धार्या वा महाबाहो मुषितोऽस्मि महात्मभिः ॥३७॥
sañjaya uvāca
nāhaṃ veda vyavasitaṃ
pitror vaḥ kula-nandana |
gāndhāryā vā mahā-bāho
muṣito ’smi mahātmabhiḥ ||1.13.37||
अथाजगाम भगवान् नारदः सह तुम्बुरुः ।
प्रत्युत्थायाभिवाद्याह सानुजोऽभ्यर्चयन्निव ॥३८॥
athājagāma bhagavān
nāradaḥ saha-tumburuḥ |
pratyutthāyābhivādyāha
sānujo 'bhyarcayan munim ||1.13.38||
युधिष्ठिर उवाच
नाहं वेद गतिं पित्रोर्भगवन् क्व गतावितः ।
अम्बा वा हतपुत्राऽऽर्ता क्व गता च तपस्विनी ॥३९॥
yudhiṣṭhira uvāca
nāhaṃ veda gatiṃ pitror
bhagavan kva gatāv itaḥ |
ambā vā hata-putrārtā
kva gatā ca tapasvinī ||1.13.39||
कर्णधार इवापारे भगवान् पारदर्शकः ।
अथाबभाषे भगवान्नारदो मुनिसत्तमः ॥४०॥
karṇa-dhāra ivāpāre
bhagavān pāra-darśakaḥ |
athābabhāṣe bhagavān
nārado munisattamaḥ ||1.13.40||
मा कञ्चन शुचो राजन् यदीश्वरवशं जगत् ।
लोकाः सपाला यस्येमे वहन्ति बलिमीशितुः ।
स संयुनक्ति भूतानि स एव वियुनक्ति च ॥४१॥
nārada uvāca
mā kañcana śuco rājan
yad īśvara-vaśaṃ jagat |
lokāḥ sapālā yasyeme
vahanti balim īśituḥ |
sa saṃyunakti bhūtāni
sa eva viyunakti ca ||1.13.41||
यथा गावो नसि प्रोतास्तन्त्यां बद्धाश्च दामभिः ।
वाक्तन्त्यां नामभिर्बद्धा वहन्ति बलिमीशितुः ॥४२॥
yathā gāvo nasi protās
tantyāṃ baddhāś ca dāmabhiḥ |
vāk-tantyāṃ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ ||1.13.42||
यथा क्रीडोपस्कराणां संयोगविगमाविह ।
इच्छया क्रीडितुः स्यातां तथैवेशेच्छया नृणाम् ॥४३॥
yathā krīḍopaskarāṇāṃ
saṃyoga-vigamāv iha |
icchayā krīḍituḥ syātāṃ
tathaiveśecchayā nṛṇām ||1.13.43||
यन्मन्यसे ध्रुवं लोकमध्रुवं वा न चोभयम् ।
सर्वथा न हि शोच्यास्ते स्नेहादन्यत्र मोहजात् ॥४४॥
yan manyase dhruvaṃ lokam
adhruvaṃ vā na vobhayam |
sarvathā na hi śocyās te
snehād anyatra moha-jāt ||1.13.44||
तस्माज्जह्यङ्ग वैक्लव्यमज्ञानकृतमात्मनः ।
कथं त्वनाथाः कृपणा वर्तेरंस्ते च मां विना ॥४५॥
tasmāj jahy aṅga vaiklavyam
ajñāna-kṛtam ātmanaḥ |
kathaṃ tv anāthāḥ kṛpaṇā
varteraṃs te ca māṃ vinā ||1.13.45||
कालकर्मगुणाधीनो देहोऽयं पाञ्चभौतिकः ।
कथमन्यांस्तु गोपायेत्सर्पग्रस्तो यथा परम् ॥४६॥
kāla-karma-guṇādhīno
deho 'yaṃ pāñca-bhautikaḥ |
katham anyāṃs tu gopāyet
sarpa-grasto yathāparam ||1.13.46||
अहस्तानि सहस्तानामपदानि चतुष्पदाम् ।
फल्गूनि तत्र महतां जीवो जीवस्य जीवनम् ॥४७॥
ahastāni sahastānām
apadāni catuṣpadām |
phalgūni tatra mahatāṃ
jīvo jīvasya jīvanam ||1.13.47||
तदिदं भगवान् राजन्नेक आत्माऽऽत्मनां स्वदृक् ।
अन्तरोऽनन्तरो भाति पश्य तं माययोरुधा ॥४८॥
tad idaṃ bhagavān rājann
eka ātmātmanāṃ svadṛk |
antaro 'nantaro bhāti
paśya taṃ māyayorudhā ||1.13.48||
सोऽयमद्य महाराज भगवान् भूतभावनः ।
कालरूपोऽवतीर्णोऽस्यामभावाय सुरद्विषाम् ॥४९॥
so 'yam adya mahārāja
bhagavān bhūta-bhāvanaḥ |
kāla-rūpo 'vatīrṇo 'syām
abhāvāya sura-dviṣām ||1.13.49||
निष्पादितं देवकृत्यमवशेषं प्रतीक्षते ।
तावद्यूयमवेक्षध्वं भवेद्यावदिहेश्वरः ॥५०॥
niṣpāditaṃ deva-kṛtyam
avaśeṣaṃ pratīkṣate |
tāvad yūyam avekṣadhvaṃ
bhaved yāvad iheśvaraḥ ||1.13.50||
धृतराष्ट्रः सह भ्रात्रा गान्धार्या च स्वभार्यया ।
दक्षिणेन हिमवत ऋषीणामाश्रमं गतः ॥५१॥
dhṛtarāṣṭraḥ saha bhrātrā
gāndhāryā ca sva-bhāryayā |
dakṣiṇena himavata
ṛṣīṇām āśramaṃ gataḥ ||1.13.51||
स्रोतोभिः सप्तभिर्या वै स्वर्धुनी सप्तधा व्यधात् ।
सप्तानां प्रीतये नाना सप्तस्रोतः प्रचक्षते ॥५२॥
srotobhiḥ saptabhir yā vai
svardhunī saptadhā vyadhāt |
saptānāṃ prītaye nānā
sapta-srotaḥ pracakṣate ||1.13.52||
स्नात्वानुसवनं तस्मिन् हुत्वा चाग्नीन् यथाविधि ।
अब्भक्ष उपशान्तात्मा स आस्ते विगतैषणः ॥५३॥
snātvānusavanaṃ tasmin
hutvā cāgnīn yathā-vidhi |
ab-bhakṣa upaśāntātmā
sa āste vigataiṣaṇaḥ ||1.13.53||
जितासनो जितश्वासः प्रत्याहृतषडिन्द्रियः ।
हरिभावनया ध्वस्तरजःसत्त्वतमोमलः ॥५४॥
jitāsano jita-śvāsaḥ
pratyāhṛta-ṣaḍ-indriyaḥ |
hari-bhāvanayā dhvasta-
-rajaḥ-sattva-tamomalaḥ ||1.13.54||
विज्ञानात्मनि संयोज्य क्षेत्रज्ञे प्रविलाप्य तम् ।
ब्रह्मण्यात्मानमाधारे घटाम्बरमिवाम्बरे ॥५५॥
vijñānātmani saṃyojya
kṣetra-jñe pravilāpya tam |
brahmaṇy ātmānam ādhāre
ghaṭāmbaram ivāmbare ||1.13.55||
ध्वस्तमायागुणोदर्को निरुद्धकरणाशयः ।
निवर्तिताखिलाहार आस्ते स्थाणुरिवाचलः ॥५६॥
dhvasta-māyā-guṇodarko
niruddha-karaṇāśayaḥ |
nivartitākhilāhāra
āste sthāṇur ivācalaḥ ||1.13.56||
तस्यान्तरायो मैवाभूः सन्न्न्यस्ताखिलकर्मणः ।
स वा अद्यतनाद्राजन् परतः पञ्चमेऽहनि ।
कलेवरं हास्यति स्वं तच्च भस्मीभविष्यति ॥५७॥
tasyāntarāyo maivābhūḥ
sannyastākhila-karmaṇaḥ |
sa vā adyatanād rājan
parataḥ pañcame 'hani |
kalevaraṃ hāsyati svaṃ
tac ca bhasmī-bhaviṣyati ||1.13.57||
दह्यमानेऽग्निभिर्देहे पत्युः पत्नी सहोटजे ।
बहिः स्थिता पतिं साध्वी तमग्निमनुवेक्ष्यति ॥५८॥
dahyamāne 'gnibhir dehe
patyuḥ patnī sahoṭaje |
bahiḥ sthitā patiṃ sādhvī
tam agnim anu vekṣyati ||1.13.58||
विदुरस्तु तदाश्चर्यं निशाम्य कुरुनन्दन ।
हर्षशोकयुतस्तस्माद्गन्ता तीर्थनिषेवकः ॥५९॥
viduras tu tad āścaryaṃ
niśāmya kuru-nandana |
harṣa-śoka-yutas tasmād
gantā tīrtha-niṣevakaḥ ||1.13.59||
इत्युक्त्वाथारुहत्स्वर्गं नारदः सहतुम्बुरुः ।
युधिष्ठिरो वचस्तस्य हृदि कृत्वाजहाच्छुचः ॥६०॥
ity uktvāthāruhat svargaṃ
nāradaḥ saha-tumburuḥ |
yudhiṣṭhiro vacas tasya
hṛdi kṛtvājahāc chucaḥ ||1.13.60||
iti śrīmad-bhāgavate mahā-purāṇe
brahma-sūtra-bhāṣe
pārama-haṁsyāṁ saṁhitāyāṁ
vaiyāsikyāṃ
prathama-skandhe
xxxx nāma
xxx ‘dhyāyaḥ ||1.x||
Oto w chwalebnej wielkiej puranie Bhagawata,
w komentarzu do Sutr wedanty,
w piśmie najlepszych z ascetów,
w utworze syna Wjasy,
w pierwszej księdze
rozdział xxx zatytułowany „xxx”.